Nejsem zastáncem hesla jez, abys žil, ač to v dějinách lidstva celkem často musíme trpět. Myslím, že jídlo je mnohem víc než kalorie na přežití a pokud se člověk nepřejídá a neplýtvá jídlem, je krásné jíst dobré věci a zkoumat, jak ingredience kombinovat. 

      Někdy nám život přinese období, kdy to není žádná velká sláva a člověk pak schne vnitřně i navenek, jako sluncem vysušená oliva. Čeká, co z ní kdo ještě vymáčkne, kam jí naloží, co se stane, když spadne na zem, kam se zakutálí…

Pokud se ale oliva dostane do tohoto salátu, jistě bude znovu šťastna ve společnosti šťávy sladkého pomeranče, olivového oleje a dalších přísad. Ale pojďme už krájet, ať oliva nemá dlouhé čekání. 

Salát pro dva až čtyři:

    Vezměme tedy 2 pomeranče, pěkně vyzrálé a sladké, plné šťávy. Na kvalitě pomerančů bude výsledek hodně záviset. Pomeranče oloupejte a očistěte dobře i bílou slupku, ta je totiž hořká. Dílky nakrájejte na menší kousky napříč a vložte do nějaké krásné misky. Nesmíme zapomínat, že jídlo se jí také očima a protože tenhle salát pochází z  Maroka, takovou pestrou, krásně zdobenou mísu si určitě zaslouží. Teď pomeranče jemně osolte. Ne nebojte se, salát nebude slaný, ale sůl dá lépe vyniknout všem chutím.  Začněte opravdu malým množstvím, abyste měli efekt pod kontrolou. Přidat můžete vždycky. Dále si připravte dobré černé olivy a několik jich do pomerančů vmíchejte. Olivy můžete nakrájet, nebo jen napůl překrojit napříč. To pak dělají takovou otevřenou pusinku a je to výhodné pro to, že do sebe pustí šťávu. Kolik jich tam dáte, záleží na vaší chuti. Já mám olivy rád a na jeden pomeranč bych jich mohl mít klidně 4 ks i víc. 

       Už vidíte ten kontrast barev a pozorujete, jak se k sobě choulí? Moc je ale zbytečně nepošťuchujte, aby se pomeranč nerozbil. Raději je zakápněte asi 2-3 polévkovými lžícemi olivového oleje. Pochopitelně toho nejlepšího. Děláme salát, nic se nevaří a chutě musí být krásně čisté. 

      Do salátu přidáme dále koření. V hmoždíři si nadrťte asi půl lžičky římského kmínu a pomeranče jemně posypte. Stejné množství budete potřebovat i sladké papriky. Přidat můžete i špetku mletého chilli, salát pak bude pikantní. Opravdové výjimečnosti dosáhneme přidáním česneku. Já vím, je to pro nás hodně nezvyklé, ale nebojte se toho a jeden stroužek tam přidejte. Nelisujte, ale nasekejte na drobno. V salátu je česnek úplně nepostradatelný kontrast ke sladkokyselému tónu a k chuti olivy. Když se salát jí, malý kousek čerstvého česneku dokáže jazýček pořádně probrat z letargie olizování sladkého pomeranče. Na závěr přidejte i trochu citronové šťávy a jemně promíchejte. Oliva září a leskne se, obalena olejem v zapadajícím slunci – pomeranči, ozdobená drahokamy nasekaného česneku a my se těšíme na první sousto, až si musíme polknout, zatím jen na prázdno. Salát jezte čerstvě smíchaný, chutě by se neměly příliš prolnout.

   Kdybyste se někdy cítili, jako ta oliva, udělejte si tento salát a vzpomeňte na naši písničku a hlavně na chvíle, kdy jste „jedli slunce spolu“ s někým, s kým vám bylo dobře. Ono to zůstalo někde ve vás a má jistě sílu vás i znovu zahřát. Dobrou chuť!