Lilkové kasundi

              U oleje se trochu zastavíme. Můžete použít olivový, slunečnicový, nebo sezamový, či hořčičný. Poslední dva jsou trochu dražší záležitost, 

a ačkoli přinesou znamenitý benefit, není úplně nutné je použít. Také lze oleje smísit (nejlépe se slunečnicovým) a tím do pokrmu dostat požadovanou chuť. Další možnost jak dostat do kasundi chuť sezamu je přidání pasty tahini. Tu buď koupíte udělanou, nebo ji i snadno sami vyrobíte doma.  Pastu tahini si oblíbíte i pro jiná použití, používá se velmi často v kombinaci s citronovou šťávou, olivovým olejem a vodou jako dresing na saláty, falafel, a dokonce i na sladké pokrmy. Je to velice tvárná součást různých omáček, ale zpátky ke kasundi.

             Nakrájejte lilek na plátky asi 1,5 cm silné a namočte ho na 1,5 hodiny do dosti osolené vody. Lilek má tendenci plavat a musíte ho trochu nutit se potápět, talířek s nějakým závažím se postará o to, aby z vody moc nevykukoval. Sůl z lilku vytáhne hořké šťávy.  

             Zatímco z lilku odkapává slaná voda, připravte si v mixéru pastu z chilli, čerstvého zázvoru, česneku a římského kmínu, kterou zvlhčíte trochou octa. Pokud nemáte mixér a nemůžete vrtět ingrediencemi za pomoci elektřiny, snadno si pomůžete lisem na česnek, stejně jako si čerstvý zázvor nastrouháte na struhadle, či “drbátku” na česnek. Do vzniklé pasty nakonec přidejte také řecké seno, ale nemixujte, aby semínka zůstala celá. Na pánvi rozpalte část oleje a přidejte fenyklová semínka a hořčici až začnou praskat. Přidejte pastu chilli se zázvorem a smažte až směs výrazně zezlátne a olej se oddělí. Teď je čas na přidání žluté kurkumy a cukru. Chvíli míchejte, ne, že bychom chtěli zrovna udělat karamel, ale prostě chvilku tomu dejte. Přidejte ocet, aby se odpařila jeho urputnost, čili štiplavost. Do koření 

s pastou můžete přidat další olej. Oleje se do směsi vejde opravdu hodně. Někdy se mi pasta zdála příliš suchá 

a člověk je nervózní, aby se to nespálilo. V každém případě musíme koření osmažit a rozvonět. Je-li to pěkně voňavé a zlaté, přidejte osušený lilek, lehce osolte a spolu s pastou z koření duste pod pokličkou asi 45 min. Lilek musí být velmi měkký a směs po vydušení odpařte tak, aby byla schopná udělat vrchovatou lžíci. Asi jako naše lečo, jen je podstatně více olejovité. Hotové kasundi dejte horké do vypařených sklenic, a alespoň na dva týdny na něj zapoměňte. Bude to o dost lepší a semínka fenyklu a řeckého sena krásně změknou.

Procedurální nervozity:

                 První nervozita může přijít při krájení lilku. Lilek můžete nechat 

v kolečkách, nebo ho ještě dále rozdělit na čtvrtiny. Semínek se nezbavujte. Tvar a velikost dílků záleží na dalším použití, 

a také na tom, jak máte velkou pusu. 

                Druhá nejistota, možná trošku větší, nastává při smažení koření a pasty. Opravdu je nutné, aby se to osmažilo. Nemusíte moc pospíchat, není to steak, ale tepla použijte trochu více. 

V podstatě si to řekne samo, co to chce. Jen to stále míchejte případně přidejte olej. 

                Další z čeho bývám nervózní je relativně větší množství octa. Zde bych Vám doporučil použít asi jednu třetinu 

a zbytek svařit vedle. Nemám rád bramborový, lihový ocet, který je v chuti agresivní (vždycky ho redukuji). Používám proto ocet vinný. Když jsem kasundi dělal poprvé připadalo mně to hodně octové, až dost. Pro příště jsem tedy volil postupné ladění chuti a hledal poměr soli, cukru a octa, která mně vyhovovala. Čatní by mělo být ale výrazné chuti, krásně nasládlé. Žádné české lečo ze školní jídelny. Čekejte, že octa bude relativně hodně. Také počítejte s tím, že chutě koření a octa se ve směsi časem rozleží. To je pozitivní, protože lilek pojme hodně těchto chutí do sebe.

                Lehká nervozita může nastat také s množstvím oleje. Olej s kořením 

a s pastou sám o sobě je ale naprostá lahůdka plná chutí, které chcete. Stačí pár kapek oleje na maso, rybu, rýži, nebo couscous, namáčet si do něj pitu nebo bagetu a jazýček je uspokojený. Malé množství kasundi pak rozsvítí váš talíř sluncem a chutí dálek. Stačí jen přimhouřit oči a můžete snít o tom, jak někde v daleké Indii sedíte u stolu vyrobeného ze vzácného dřeva a někdo vás ovívá listem palmy. Kasundi totiž bývalo jídlem těch nejvyšších vrstev obyvatel Bengálska. Dobrou chuť!